Divný pocity

Ahoj. Dneska jsi mluvit o tom jak se cítím. Myslím, že se potřebuji vypsat a vykřičet to světu. Jen doufám, že si to nepřečte někdo kdo mě zná. No nic. Poslední dobou jako bych nevěděla, co chci. nemohu se rozhodnout a jsem zmatená. Můžete si říct, že u holky je to normální, ale u mě ne. Chvíli jsem si myslela, že vím co od života chci nebo požaduji. Jenže poslední týden( myslím, že je to taková doba) se stalo něco zvláštního. Nebudu tu psát co, ale vedlo mě to k zamyšlení a přehodnocení mích priorit. Co opravdu chci dělat na tomto světě? Co je můj účel? Už od pondělí mě pronásledují podivné sny a ani ty tu sem psát nebudu. Jen vždy když sním nechci aby jsem se probudila do reálného světa. Ještě nikdy jsem tak nechtěla, aby se stalo to o čem jsem snila. Zdá se mi v celku o tom stejném. Nevím moc jestli moje mysl vstřebává tutéž věc? možná? Měla bych se snad podívat do nějakého snáře? Asi ne:/ Každopádně mi přijde život takový prázdný a pochybuji o jeho plnosti. Všichni říkají, že láska je náplň života, ale mne ta moje láska nenaplňuje, ale zároveň o ni nechci přijít. Je to zvláštní. Vždy když někoho mám zároveň mi můj mozek vymýšlet s kým jiným bych mohla být. Je to normální? Děje se vám to taky? Já myslím, že to normální. Ach jo. Připadám si taková nepolíbená. Už dlouho jsem nezažila takovou tu vášeň. Jak se říká vášeň z rozmaru, jestli se to říká. Jsem jako seschlá květina bez života. suchá a vyprahlá. Už mi není pomoci.
Někdy mám chuť odletět a nechat to být. Tak pápá!